Výstavba nového vagónového depa byla v podstatě posledním záchvěvem tvůrčí činnosti na starém typu kolejiště. Ačkoliv už nad konstrukcí visel pomyslný Damoklův meč v podobě plánované přestavby, v dílně Studia KK stále panoval čilý stavební ruch. Bylo to období určitého bezvládí – na jedné straně touha tvořit, na druhé vědomí, že stávající uspořádání už narazilo na své limity.
Z předešlých úprav a dílčích rekonstrukcí nám v krabicích zbylo značné množství starých typů kolejiva a výhybek. Každý modelář zná to dilema: vyhodit tyto komponenty do šrotu nám přišlo jako hřích, zvláště když byly stále funkční.
Právě z této úcty k materiálu se zrodil nápad na vybudování malého depa se třemi kolejemi. Měl to být prostor pro odstavování vozů, které se právě neúčastnily provozu na hlavní trati, a zároveň smysluplné využití "šuplíkových zásob".
Myšlenka na radikální řez – doslova rozdělit a rozřezat stávající kolejiště – už v té době v našich hlavách klíčila velmi silně. Přesto se nám stále nechtělo vzít pilku do ruky a definitivně ukončit jednu éru. Bylo v tom kus nostalgie i obav z tak velkého zásahu do hotového celku.
A tak jsme se místo bourání paradoxně pustili do dalšího budování. Výstavba depa se stala jakousi psychologickou bariérou, kterou jsme si vytvořili, abychom oddálili ten osudný moment, kdy se do dřeva a kolejí zakousne list pily. Depo nakonec vzniklo, ale jak se brzy ukázalo, byl to skutečně jen poslední klid před bouří, která měla v listopadu 2017 změnit vše.