Rozhovory, odpovědi, myšlenky.






Přichází mi řada emailů s otázkami na Aldebaran. 2025



Dneska, když slyším ten název, okamžitě mě to evokuje velká hudební traumata. V devadesátých letech to byl určitý únik z hnusného, realného světa, já si tu cestu i chvíli vybral, ale z dnešního pohledu, to v kapele stálo za.... Nejen, že jsme se nechovali jako kapela, ale velká traumata mi hlavně uštědřil tehdejší kapelník Miro. Zpočátku to vypadalo dobře, vše se rozvíjelo, po prvním albu přišel velký pád. Kapelu opustil Vráťa a my jsme zůstali sami dva. Dva hlavní názory, dvě osobnosti. To se muselo začít prát. Já v psaní textů ještě nebyl tak úplně kovaný a Miro celou starost o texty nechal jenom na mě. Pak on jako klávesista a pan mistr vedený jinými mistry, začal všemu nějak šéfovat. Přestal dávat prostor pro ostaní nástroje a pořád se zajímal o basovou linku, kterou prostě neměl nikterak zvládnutou. Jako klávesista, hrál docela obstojně, ale jakmile došlo na klavírní party, strašně nerad něco vymýšlel. Styl kapely vlastně nikdy nebyl dán a tak si každý z nás vymýšlel různé kompozice. Já v té době nehrál ještě úplně dobře a Miro se rozhodl mne učit základy i na kytaru. Traumat začalo přibývat. Já chtěl rozjet hodně koncerty, focení a propagaci kapely. Miro se chtěl neustále držet při zemi. Nechtěl se fotit, natáčet klipy a vůbec se zůčastňovat veřejných akcí. Což u začínající kapely byl dost podstaný problém. Hádky se za těch prvních pár let velmi rychle stupňovaly. Nakonec to vyvrcholilo mým odchodem z kapely.

Měl jsem už dost šrámů na duši z předchozích let ve studiu, když jsem spolupracoval s bratrovou kapelou KLC. Jejich debilní narážky a ponižování v hudbě mě štvaly vždycky. Já jsem chtěl něčeho dosáhnout a něco vytvořit a s tím dělám muziku dodnes. Oni byli jen partička zoufalců, neustále oplývající kritikou, chlastem a tisíckrát omletými vtipy ze svých zbabělých životů.

A teď tu byla nová kapela, s podobnými problémy. Utekl jsem od všeho, Od společného studia, ze dvou kapel a začal se profesionálně živit svou muzikou. Čtyři roky jsem s Mírou nepromluvil. Traumata byla velká a já je do dnes v sobě dusil. Pak přišel druhý záchvěv znovuobnovení Aldebaranu. Po dvou zkouškách v novém studiu přišel Miro s nápadem do kapely přivest další dva členy. On bývalý jakovirtuos přivedl bubeníka co neudržel rytmus a pořád se pletl. Všechny písničky hrál stejně a blbě. Po nahrávání ve studiu jsem měl vždycky dost práce bicí part doladit a srovnat, nebo celý znovu přehrát. Další člen byl prý kytarista, ale umí hrát jenom na akustickou kytaru a hlavně žádnou nevlastnil. Byl to hlavně obří ochlasta ze Strašnic. Bez chlastu ani ránu. Měl jsem ve studiu dost svých kytar jednu jsem mu tedy věnoval v dobré víře, aby mohl náš velký virtuos doma cvičit. Jaké bylo mojě překvapení, když po týdnu přišel, že už kytaru nemá. Prodal jí do bazaru, aby měl zase na chlast. Dost jednoduchý člověk to byl. Ovšem mozek měl zcela vylitej. S tímhle materiálem chtěl Miro uskutečnit první koncert, který jsem domluvil já. Chtěl jsem, aby jsme byli kompaktní kapela. Jak jsem se tehdy mýlil.

Koncert dopadl katastrofálně. Dokonce nám s ním chtěli pomoct i KLC. Po koncertě jsem měl už šlušné deprese a má beznaděj se začala také topit v chlastu. S KLC jsem ukončil spolupráci úplně. Už nešlo poslouchat ty jejich povýšenecký kecy. Aldebaran skončil pár měsíců po koncertě. Já v té době vlastnil téměř celé studio i veškeré nástroje. Kromě kláves, ty měl alespoň Miro svoje. Znechucený a v depresích jsem skončil v Aldebaranu podruhé a říkal jsem si již nikdy více. Oni museli skončit také. Neměli žádné své vybavení ani nástroje. A KLC naši souputníci ve společném studiu? Po mém odchodu už se muzice přestali věnovat. Už neměli potřebu se se mnou poměřovat. Beze mne jako stálého soupeře neměli dál chuť něco nahrávat. Tak o čem ta jejich muzika vlastně byla?

Po dalších pěti letech přišla poslední třetí etapa kapely. Bez okolků a prodlev jsme v prosinci 2006 začali nahrávat nové album zase sami dva. Nahrávání se táhlo čtyři roky. Hudba už byla docela vymazlená, texty lepší, ale Miro už dostával svoje nechcáky. Nechtěl nic, začal se stranit, dostat ho studia byl ke konci velký problém. Já musel naše poslední album dokončit sám, jinak by nikdy nevyšlo. Pak už se Miro nezajímal ani o své kamarády. Jeho neustálé lži o ženách a výmluvy o jeho volném čase už mě na konci roku 2010 tak dopálili, že jsem to ukončil nadobro.

V té kapele bylo víc trápení než muziky. Virtuos Miro měl slušně našlápnuto stát se opravdovým hudebníkem, svou šanci však několikrát zadupal do země a chtěl ke dnu stáhnout i mě. To se mu však již nikdy nepodařilo. Já díky svým zkušenostem a později i umu v muzice, získal vše. Dosáhl jsem kariéry profesionálního hudebníka, skladatele. Dosáhl jsem vydání veškeré mé hudby u předního českého vydavatelství Supraphon. Dosáhl jsem i skutečných koncertů před fanoušky.Již nikdy se nechci vrátit do této šílené deprese zvané Aldebaran. Mimochodem ukradeného názvu jedné skladby od Enyi a názvu souhvězdí. Proto je mi vždycky zle, když se mě někdo na Aldebaran jenom zeptá. Dusil jsem to 30 let v sobě, ale teď už ne. Teď už znají celou pravdu i moji fanoušci.

DPK

...........................................................................................................................




Rozhovor z prosince 2024.











Otázka: Vaše nové album "Písek a prach" vyšlo v říjnu 2024. Prozradíte nám něco o něm?


SAHTI: Album je inspirované starou tvorbou DPK, když ještě začínal. Najdete na něm písně s hlubokou mystikou a pokorou k životu. DPK: Snažili jsme se zachytit atmosféru a emoce, které jsme buď sami prožili, nebo nás jiní lidé inspirovali. A nejen lidé, ale i božstva, Keltové, Elfové a hlavně tajemno kolem nás. Ze starých písní jsme si vlastně vypůjčili jenom názvy a texty jsme psali úplně nové. SAHTI: Hudbu také.


Otázka: Proč nahrávání posledního alba trvalo tak dlouho než je u vás obvyklé?


DPK: Album už jsme chtěli tvořit na konci roku 2020, ale ze začátku jsme moc nevěděli, jak to velké téma uchopit. Až začátkem roku 2022 už to bylo jasnější. Pak Sahti otěhotněla a nahrávání jsme pořád odsouvali. SAHTI: V létě byl poslední koncert zaznamenaný na kamery, se kterým nám pomáhal i Mára (basa a klávesy) a na podzim už nebylo mnoho času, protože jsme na svět přivítali Karlíka. DPK: První rok byl hodně náročný a tak se nahrávalo jen zřídka. Celý rok 2023 strašně rychle utekl. Až v prosinci jsme začali nahrávat už intenzivněji.


Otázka: Takže nové album po třech letech?


SAHTI: Skoro po čtyřech letech od alba Kelt a po šesti letech od zpívaného alba Runy. DPK: Jo, jo alba, co vyšly v roce 2021, byly vlastně jen znovu nahraná stará alba.


Otázka: Co vy, jako umělci a sociální sítě? Vyhýbáte se jim?


DPK: To by bylo na delší odpověď. My jsme dříve měli naše videa na Youtube, ale algoritmy této pochybné společnosti, nás později označily za zcizitele našich autorských práv. Ty samozřejmě vlastníme jenom my, ale s námi, jako autory, se nechtěl nikdo bavit.


SAHTI: Svěřili jsme to do rukou jen našemu vydavateli „Supraphon“ a ten naše autorská práva umí dobře ohlídat. Na YT jsou k dispozici jen audia. DPK: Ostatní soc. sítě jsou na tom podobně. Pokud tam projevíte svůj názor, jste okamžitě zcenzurováni. Už tyto sítě vůbec nepoužíváme. Vše, co naši fanoušci chtějí vědět, se dozví na našem webu (www.dpksahti.cz) . Ten máme v tomto směru velmi vypilovaný. Klipy, videa a fotky jsou všechna v nejvyšší možné kvalitě.


Otázka: Kde vás mohou fanoušci v nejbližší době vidět?


DPK: Koncerty už neděláme, takže jen nové album „Písek a prach“, tam nás fanoušci uslyší.


Otázka: Vaše videa a filmy už také nepřibývají. Co se stalo?


DPK: Posledních 10 až 15 let, sledujeme jak celková video-tvorba jde směrem dolů. Dneska natáčí videa úplně každý aniž má páru o tom co je film a čím zaujmout. Dějové filmy ubývají, zajímavé dokumenty se skoro netočí a videoklipy už nikoho nezajímají. Všechno ovládli totální amatéři se svými videi ze všedního života. Velmi pokleslá doba sociálních sítí. My už jsme touto dobou dost znechuceni a proto už nenatáčíme žádná videa. Třeba se to jednou opět změní.


Otázka: Už jste tedy jen tzv. „Studiový hráči“.


SAHTI: Přesně tak. Schovali jsme se do svého Undergroundu. Netoužíme po větší slávě. Děláme hudbu hlavně pro naši radost a pro radost našich fanoušků. Nestojí za námi obří firmy, aby nám diktovaly co a jak máme dělat. Kde jsou dneska všechna ta velká vydavatelství co vznikla v devadesátých letech.


DPK: Odvál je čas. Nemáme potřebu se dál někde předvádět na koncertech nebo ve videích.


Otázka: Vaše sci-fi kniha je opět u ledu? Nechystáte ji někdy dopsat?


DPK: Už ne. Po dlouhé úvaze jsem rozhodl dát rozepsanou knihu k ledu a nevracet se k ní. To téma, které bylo pro mne kolosální už vyčpělo. Moje životní hledání smyslu života skončilo. Už to není aktuální.


Otázka: Co bylo tou brzdou celého projektu?


DPK: Jednoduše jsem našel odpovědi. Moje zjištění bylo pro mě jako tvůrce knihy, devastující.


Otázka: Devastující? Našel jste odpovědi týkající se smyslu života?


DPK: Našel jsem jasnou a jedinou možnou odpověď. Lidstvo se nikdy nezmění. Prožívá své životy stále dokola a na odlehlé planetě Zemi jsme všichni za trest. Každý život na Zemi je naším trestem a já už se toho nechci dál zúčastnit. Tento život na Zemi bude mým posledním.


Otázka: Aha, vy tedy připouštíte znovuzrození a převtělování.


DPK: Ano je to tak. A mne už tento nekonečný koloběh přestal bavit. Tolik utrpení není možné snášet . Musí to být trest.


Otázka:: Jaký trest a za co?


DPK: Za nabubřelost, aroganci, nadřazenost a zlo co má lidstvo v sobě. Proto s námi ostatní bytosti ve vesmíru nekomunikují a jen dohlíží, abychom se nedostali mimo naši planetu. Byla nám dána, abychom se na ní učili a ne ji plenili ve jménu moci a peněz.


Otázka: To jsou zajímavá témata, pro dopsání knihy určitě ta nejlepší.


DPK: Ne, ne. Takových témat už bylo vyřčeno v knihách hodně. Nechci jen napsat něco co lidstvo stejně nebude číst. Měli jsme v plánu ke knize natočit i film. Z toho nakonec už sešlo, vlastně dvakrát. Nejdříve v roce 2020 kdy se kniha jmenovala Kelt, nakonec vzniklo jen hudební album a teď, kdy jsme knihu přejmenovali na Matka Země a otec Slunce. Opět zbude jenom album. Ještě ho nahráváme a vyjde příští rok 2025.