Geometrie pěkně doma po staru.
Přišel čas na seřízení geometrie. Že to nejde udělat doma v garáži? Že to není přesné? To jsou podle mě spíš řeči mechaniků, kteří by přišli o práci. Když člověk ví, co dělá, jde to i doma. Hlavní je pochopit, jak vlastně geometrie funguje. U moderních aut se totiž stejně skoro nic nastavovat nedá – žádné složité ladění odklonů a kdoví čeho jako kdysi. V našem případě jde hlavně o nastavení sbíhavosti přes tyčky řízení.
Po montáži nových ramen a kulových čepů řízení bylo potřeba nastavit délku závitu. Vycházel jsem z původních hodnot starých dílů a nastavil přibližně stejnou délku. Ve skutečnosti nejde o žádné rameno, ale o závitovou tyč s axiálním kloubem. Po několika pokusech jsem vyrazil na testovací jízdu. Řízení šlo až podezřele lehce – každý kamínek a každá díra byla okamžitě cítit ve volantu. Na českých silnicích, kde je každý kanál propadlý a každých pár metrů je nová díra, je to vlastně ideální testovací polygon.
Bylo ale jasné, že to pořád není ono. Už pohledem bylo vidět, že přední kola míří mírně od sebe. Bylo tedy potřeba udělat přesnější nastavení geometrie. Protože mě v létě čeká ještě výměna ramen, těhlic s ložisky a poloos, nedávalo smysl jezdit hned do servisu na profesionální měření. Rozhodl jsem se pro starou školu – geometrii pomocí provázku.
Stačí zhruba jedenáct metrů provázku a dvě stojky. Stojky se postaví před auto, provázek se vede kolem kol a vrátí se zpět ke druhé stojce. Základ je měřit podle zadních kol, protože jejich geometrie je pevně daná. Provázek musí být ve výšce středu zadního kola a dotýkat se pneumatiky ve dvou bodech – vpředu i vzadu. Potom se stejný princip nastaví i u předního kola.
Jakmile je mezi provázkem a pneumatikou mezera, je jasné, že kolo není v jedné přímce. V mém případě bylo krásně vidět, že přední kola mířila lehce od sebe. Pomocí závitové tyče řízení se pak kolo nastaví tak, aby se provázek dotýkal pneumatiky ve čtyřech bodech – tedy vpředu i vzadu na zadním i předním kole. Tím vznikne přesná přímka. Samozřejmě je potřeba zároveň hlídat, aby byl volant rovně vůči palubní desce. Na druhé straně auta se celý postup zopakuje.
Je také dobré předem ověřit, jestli má auto stejný rozchod kol vpředu i vzadu. U některých vozů se liší. U Dacie Dokker je ale rozchod stejný, takže při rovném volantu musí být kola na obou stranách v jedné přímce. Žádné sbíhání ani rozbíhání kol.
Tím byla domácí geometrie hotová. Odklony kol se u tohoto vozu stejně nedají nastavovat, jsou dané konstrukcí podvozku. Ve výsledku je to tedy hlavně o logice a trpělivosti. Laserové měření v servisu samozřejmě ničemu neublíží, ale v mém případě by jen potvrdilo stejný výsledek – a stálo by několik tisíc navíc.
Po testech na silnici plné kanálů a nerovností dopadlo všechno výborně. Řízení je opět přesné a auto se chová tak, jak má. Další výměny mě čekají až na jaře – v lednovém počasí se venku stejně pracuje dost mizerně.