Stabilizátor přední nápravy
Při rozjezdu se začala ozývat tupá, dutá rána – jako když někdo kladivem klepne do levého kola. Na vymlácených pražských silnicích nic neobvyklého, jenže tohle nebyl běžný rachot podvozku. Zvuk šel jakoby od řízení, ale kulové čepy vypadaly na první pohled v pořádku a nikde žádná prasklá manžeta. Podezření tak padlo na stabilizátor a jeho gumy.
U Dacie je naštěstí konstrukce jednoduchá – žádné kosti se dvěma dalšími kulovými čepy, které by se mohly vymlátit. Místo toho je tam prostý šroub a tři gumové válečky. Takže jsem objednal nové díly a pustil se do výměny. Na každém rameni je právě tenhle šroub s gumami. Staré šrouby šly překvapivě dobře povolit – servis to totiž dělal asi před 6 až 8 lety a evidentně někdo použil mazivo. Gumy už byly dost rozmačkané a měly vůli.
Tentokrát jsem zkusil měkčí gumy. Tvrdší totiž nemusí být vždy lepší, zvlášť když jde o podvozek. Největší zábava přišla při montáži – nové gumy je potřeba pořádně stlačit a zároveň chytit samosvornou matku na závit. Kdo to někdy dělal, ví, že je to mechanická disciplína na úrovni cirkusové akrobacie.
Další gumy drží objímky stabilizátoru pod nosníky motoru. Na jedné straně je plechový zámek a na druhé velký šroub, který drží objímku a zároveň nosník motoru k podlaze vozu. Ten šel naštěstí povolit bez většího dramatu. Jenže za ním se skrývá ještě malý šroubek M6, který drží jen plech k plechu. Nemá prakticky žádnou funkci, ale zato je krásnou ukázkou konstruktérského humoru.
Šroubek je přivařený k objímce a jeho matka je schovaná shora v nosníku motoru. Dostupnost nulová. Žádným klíčem se tam nedostanete, natož když je zrezlý. Řešení je jediné – vzít pilu a celý ten nesmysl uříznout. Naštěstí se tam vešla malá pila a bylo hotovo. Upřímně řečeno, tohle Francouzi opravdu nevymysleli šťastně. Podle všeho to řeší všichni stejně – prostě to uříznou. Ostatně nové objímky už tenhle přivařený šroub vůbec nemají, což o něčem vypovídá.
Samotná stabilizační tyč byla navíc slušně orezlá, takže jsem ji rovnou sundal, očistil a přelakoval. Stejný osud potkal i objímky gum. Při zpětné montáži se hodí svěrka – s její pomocí přitáhnete objímku k nosníku a pak už lze chytit velký šroub bez většího boje.
Po složení bylo jasno – bouchání při rozjezdu zmizelo. Malá závada, velký hluk, klasika podvozku.
Při kontrole ramen jsem ale zjistil, že mě v budoucnu čeká další práce. Silentbloky už začínají puchřet a kulový čep taky není úplně v kondici. V takovém případě se většinou vyplatí vyměnit celé rameno, místo aby se člověk trápil s lisováním jednotlivých dílů. Plán je někdy na jaro 2026.
A protože při demontáži ramen musí stabilizátor znovu dolů, budu si muset vyrobit speciální svěrku na stlačení gum stabilizátoru. Případně mě zase zachrání Temu – což je dneska takový tichý patron všech domácích mechaniků.