Hlavní brzdový válec
Pořád jsem měl pocit, že když sešlápnu brzdový pedál, po zastavení se ještě o kousek propadne. Auto sice brzdilo, ale pedál nebyl tak příjemně tvrdý jako za mlada. Verdikt byl jasný: repase předních třmenů, nový hlavní brzdový válec a nové destičky. Zadní brzdy jsem měnil komplet asi před čtyřmi lety, takže ty dostaly tentokrát milost.
Gumičky do hlavního válce se mi sehnat nepodařilo, takže padla klasická mechanikova věta: „Vymění se to celý.“ Naštěstí tenhle díl nestojí majlant. Brzdová kapalina měla za sebou úctyhodných 11 let a vypadala spíš jako slabší kafe než něco, co má zachraňovat život. Takže šla ven a dovnitř přišla nová, čistá a mravně nezkažená.
Začal jsem předními třmeny. Demontáž proběhla překvapivě hladce – auto si totiž udržuju, šrouby mažu a pak se nedivím, že jdou povolit. V dílně jsem píst vytlačil tlakem vzduchu. Malá rada z praxe: nedávejte tam prsty. Já to udělal a píst si o jeden z nich zastavil. Bolest? Řekněme, že jsem si na pár sekund přehodnotil vztah k mechanice.
Písty jsem nechal původní, pracovní plochy byly stále bez rzi. Jen zvenku, kde se dotýkají destiček, už nesly patinu věku. Příště půjdou ven celé třmeny i s písty. Největší zábava byla klasika – nasadit těsnění na píst a druhou část trefit do třmenu. Prostě mechanická jóga.
Pak přišel na řadu hlavní brzdový válec. A tady začala pravá zábava. Kvůli LPG je v motorovém prostoru místa asi tolik jako v sardinkách. Něco jsem musel odstrojit, abych se k válci vůbec dostal. A pak ta geniální konstrukce: nádobka brzdové kapaliny sedí přímo na válci, takže přes ni skoro nevidíte na šrouby. Inženýři zřejmě měli dobrý den.
Brzdové trubičky naštěstí povolily snadno, ale při montáži jsem rychle pochopil, že každá vede úplně jinam – samozřejmě. Takže rada z praxe: nejdřív chyťte obě trubičky do závitů a až potom přišroubujte válec. Jinak si užijete hodně radosti. Druhá trubička má totiž závit vedený lehce nahoru, což je ergonomie hodná moderního umění.
Po dvou hodinách přemlouvání jedné šikmé trubičky byl válec konečně na svém místě. Nalil jsem novou brzdovku a přišlo odvzdušňování. Použil jsem odsávačku z Temu – překvapivě šikovná věc. Stačí kompresor a zvládnete to sami, bez kamaráda, který by u toho jen stál a říkal „teď“. Finální odvzdušnění jsem dorazil vakuovou pumpičkou taky z Temu.
A upřímně? Tyhle drobnosti už u nás nekupuju. Když je vůbec někdo prodává, bývají klidně za trojnásobek ceny. Přitom jde o úplně stejné věci. Takže tentokrát vyhrálo přímé zásobování z internetu – a moje brzdy jsou zase tvrdé tak, jak mají být.