Nově umístěná cívka
Každý motorista má v hlavě seznam úprav, které chce jednou udělat. Takový ten seznam věcí „až bude čas“. U mě na něm už několik let svítila jedna položka: definitivně vyřešit umístění zapalovací cívky.
Jak už jsem psal v předchozích kapitolách, její původní umístění je učebnicový příklad toho, jak navrhnout věc… řekněme velmi kreativně. Cívka je z výroby přimontovaná přímo na víko ventilů. Ano, přesně tam, kde je největší teplo v celém motoru. Motor se zahřeje, cívka se zahřeje, všechno se krásně upeče a po pár letech se člověk diví, proč zapalování začíná zlobit.
Výrobce tomu samozřejmě říká konstrukční řešení. Motorista tomu většinou říká Debilita konstruktérů.
Před týdnem jsem už udělal jednoduchý držák, který situaci trochu zlepšil. Cívka byla alespoň částečně mimo největší horko. Jenže pořád to nebylo ono. Pořád jsem věděl, že to jde udělat ještě lépe.
A tak konečně přišel den, kdy jsem se rozhodl tuhle kapitolu uzavřít jednou provždy. Cívku jsem přemístil přímo na kastli vozu, naproti motoru. Tím je úplně mimo horkou oblast motoru a může si v klidu užívat proudícího vzduchu během jízdy.
Je to až překvapivě jednoduché řešení. Stačí trochu plechu, pár otvorů, pár šroubů a najednou je cívka na místě, kde má mnohem lepší podmínky k životu než na rozpáleném víku ventilů.
Když už jsem měl v motorovém prostoru nářadí a chuť něco vylepšovat, přišla na řadu ještě jedna drobnost – držák vzduchového filtru. Ten původní byl umístěn tak, že se nepříjemně motal kolem zapalovacích kabelů.
Takže vznikl nový držák a filtr jsem lehce odklonil do lepšího prostoru. Najednou je kolem zapalování mnohem víc místa a kabely mají dostatek prostoru, aby se nikde nelámaly nebo nenapínaly.
A právě napínání kabelů je věc, kterou výrobci někdy řeší dost optimisticky. Originální kabely byly poměrně krátké a u některých válců byly natažené skoro jako struny na housle. Motor vibruje, kabel pracuje, izolace se časem unaví… a za pár let je problém na světě.
Díky delším měděným kabelům, o kterých jsem psal minule, teď mají všechny svíčky pohodlnou rezervu délky. Nic není napnuté, nic se neláme a zapalování může pracovat tak, jak má.
Naštěstí jsem už před lety prodloužil i přívodní kabely z řídicí jednotky k cívce. Takže při dnešním přesunu nebyl žádný problém cívku umístit prakticky kamkoli v motorovém prostoru.
Výsledek? Motorový prostor je najednou mnohem přehlednější. Kabely vedou logicky, cívka není vystavená extrémnímu teplu a kolem všech důležitých dílů je dost místa na případný servis.
Možná to není úprava, která by přidala deset koní výkonu nebo dvě sekundy zrychlení. Ale je to přesně ten typ drobného technického vylepšení, který zvyšuje spolehlivost a servisní pohodlí.
A po několika letech přemýšlení můžu konečně říct jednu věc: teď jsem s uspořádáním motorového prostoru opravdu spokojený.