Kabely ke svíčkám
Motoristické debaty mají několik věčných témat. Olej. Pneumatiky. A pak také otázku, která dokáže rozpoutat diskusi na hodiny: jaké zapalovací kabely jsou vlastně nejlepší?
Odpověď je podle mě jednoduchá: měděné. Tečka. Měď má nižší odpor, vede proud lépe a jiskra je silná a stabilní i ve vyšších otáčkách. Přesně to, co motor – a hlavně LPG – potřebuje.
Samozřejmě existuje druhý tábor. Ten tvrdí, že uhlíkové kabely jsou „lepší“, protože jsou údajně odrušené. Tuhle pohádku výrobci opakují už desítky let. Pravda je ale často mnohem prozaičtější: uhlíkové kabely mají vyšší odpor, časem degradují a pak je potřeba je… ano, správně… znovu koupit.
A tak se zrodil krásný obchodní model. Prodávat díl, který vydrží akorát tak dlouho, aby si ho zákazník musel za rok nebo dva koupit znovu. Marketing tomu říká moderní technologie. Cynik tomu říká plánovaná spotřeba.
Já tuhle hru nehraju. Pokud něco na autě dělám, chci to udělat pořádně a na dlouho. Zvlášť u LPG pohonu. Tam musí zapalování fungovat perfektně. Jakmile je jiskra slabá nebo nestabilní, motor začne cukat, ztrácet výkon nebo střílet do výfuku.
Řešení je přitom překvapivě jednoduché. Pořídil jsem kvalitní měděný kabel ve metráži. Zhruba čtyři metry. To pohodlně vystačí na dvoje kompletní zapalovací kabely.
Důležité je ze starých kabelů sundat koncovky. Ty jsou často úplně v pořádku a není žádný důvod kupovat nové. Samozřejmě nové koncovky existují – ale jejich cena je někdy tak optimistická, že člověk přemýšlí, jestli nejsou náhodou pozlacené.
Třeba kabely Champion mají všechny koncovky měděné. Což je ideální kombinace. Koncovek jsem měl dost, takže výroba nových kabelů byla spíš příjemná dílenská práce než velká investice.
Kabely jsem ustřihl na jednotnou délku 50 cm. Originální uhlíkové kabely jsou totiž často zbytečně krátké. Typicky u čtvrtého válce je kabel napnutý jak struna na kytaře. Motor vibruje, kabel se časem uklepe a pak se člověk diví, proč musí kupovat nové.
Když už jsem byl u zapalování, narazil jsem na další geniální konstrukční nápad – umístění zapalovací cívky.
Výrobce ji umístil přímo na víko ventilů. Ano, přesně tam, kde je největší teplo v celém motoru. Drží ji tři šrouby, protože čtvrtý tam údajně výrobce nedává kvůli tepelné roztažnosti. Realita je taková, že cívka tam prostě sedí a pomalu se opéká.
Teplo je totiž hlavní nepřítel zapalovacích cívek. Postupem času se přehřívají, plast může prasknout a pak do nich nateče voda nebo vlhkost. Výsledek? Závady zapalování a další radost pro motoristu.
Takže jsem udělal to, co by mělo být uděláno už z výroby – přestěhoval cívku mimo motor.
Vyrobil jsem jednoduchý držák z plechu a umístil cívku na místo, kde není vystavená extrémnímu teplu. Proudící vzduch ji za jízdy krásně ochlazuje a životnost se tím výrazně prodlouží.
Samozřejmě to znamenalo jednu věc – bylo potřeba delších zapalovacích kabelů. A právě tady mají měděné kabely obrovskou výhodu. Jejich délka není prakticky omezená.
Uhlíkové kabely musí být co nejkratší, protože jejich odpor roste s délkou. Měď takový problém nemá. Prostě ustřihnete kabel tak dlouhý, jak potřebujete, a hotovo.
Občas někdo tvrdí, že měděné kabely způsobují rušení elektroniky. Upřímně? Nikdy jsem nic takového nezaznamenal. Rádio hraje, jednotka funguje a auto jezdí úplně normálně.
Výsledek celé úpravy byl okamžitě znatelný. Motor běží klidněji, zapalování je stabilnější a svíčky mají přesně takovou barvu, jakou mají mít – krásnou cihlovou.
Dokonce jsem mohl začít používat i svíčky Brisk Silver, které dříve dělaly problémy. Se silnější jiskrou z měděných kabelů totiž fungují naprosto bez potíží.
Celé to jen potvrzuje staré pravidlo LPG motoristů: zapalování musí fungovat na 200 %. Cívka, kabely a svíčky jsou základ. Jakmile je jeden z těchto dílů slabý článek, motor to okamžitě ukáže.
A někdy stačí tak jednoduchá věc, jako pár metrů poctivého měděného kabelu, aby se z průměrného zapalování stal systém, který funguje přesně tak, jak má.