Reduktor LPG servis
Motorista se časem naučí jednu věc: když auto začne zlobit, většinou to přijde v ten nejméně vhodný moment. Třeba na dálnici. V mém případě při rychlosti přes 120 km/h. Auto náhle ztratilo výkon, přeplo se do nouzového režimu a LPG systém se rozhodl, že dneska pracovat nebude. Prostě konec. Plyn vypnutý, výkon pryč a řidič přemýšlí, jestli právě nezachraňuje planetu tím, že pojede domů krokem.
Zajímavé bylo, že na benzín auto jelo úplně normálně. Bez cukání, bez výpadků. Jen LPG protestovalo pokaždé, když jsem chtěl jet rychleji. Jakmile rychlost přesáhla dálniční tempo, auto se urazilo a přeplo do nouzového režimu. A to už byl jasný signál, že někde v plynové části je něco špatně.
První podezřelý byl samozřejmě reduktor. Tedy zařízení, které má v LPG systému zásadní úlohu. A protože mám s různými „revizemi“ už své zkušenosti, napadla mě jednoduchá otázka: podíval se na něj někdy vůbec nějaký servis?
Jak se později ukázalo – nepodíval. Za celých 11 let provozu na něj nikdo nesáhl. Revize probíhaly klasickým způsobem: papír se podepsal, razítko bouchlo, peníze zmizely… a tím celá „kontrola“ skončila.
Takže reduktor ven. Odpojit hadice s chladicí kapalinou, odpojit přívod kapalného LPG, odpojit plynnou část. Samotný reduktor už vypadal, jako by zažil několik generací motoristů. Zašlý, zanesený, prostě ideální kandidát na kompletní repas.
Po rozebrání se ukázal pravý důvod celé té dálniční komedie. Špatná těsnění a malá dírka v membráně. Výsledek? Teplá voda z chladicího systému se dostávala do plynové části. Výkon šel dolů a jednotka logicky usoudila, že něco není v pořádku, takže LPG raději úplně vypnula.
Jinými slovy – jedenáct let nikdo reduktor neotevřel a pak se všichni diví, že něco nefunguje. Tohle je přesně moment, kdy si člověk řekne: servis už nikdy. Od této chvíle si revize dělám zásadně sám. Protože pokud něco chcete mít opravdu udělané, často nezbývá než si to udělat vlastníma rukama.
Mimochodem, kolem LPG existuje obrovská aura tajemství. Revize, certifikáty, razítka, papíry… jako by šlo o technologii z raketoplánu. Přitom je ten systém mechanicky až směšně jednoduchý.
Upřímně řečeno bych slovo reduktor úplně zrušil. Správný název by měl být prostě ohřívač plynu. Do nádrže tankujeme zkapalněný plyn. Ten jde potrubím do reduktoru, kde se ohřeje a změní na plynné skupenství. Odtud putuje ke vstřikovačům, které řídí LPG jednotka. Konec příběhu. Žádná jaderná fyzika. Ha ha.
Reduktor jsem tedy kompletně repasoval – nová těsnění, nová membrána, nová klapka. Když už byl venku, rozhodl jsem se rovnou upravit i držák reduktoru. Původní umístění bylo katastrofální. Minimum místa, špatný přístup, ideální kombinace pro mechanické utrpení při každé další opravě.
Nový držák jsem uchytil ve dvou bodech. Jeden bod na krycí plech motoru stěračů – stačilo vyvrtat díru a použít šroub. Druhý bod za baterií, kde už byl připravený závit z předchozí úpravy. Výsledek? Reduktor drží pevně a hlavně je kolem něj dost prostoru na servis.
Protože byl reduktor nově posunutý výš, nemusel jsem prodlužovat vodní hadice. Všechno pěkně sedlo. Jediný improvizovaný díl byla měděná trubička mezi filtrem a reduktorem. S pertlovanými konci a mosaznými čočkami. Fungovalo to, ale nebylo to ideální – těsnost nebyla stoprocentní. Později jsem to stejně předělal na klasickou hadici se sponami. Jednodušší, elegantnější a hlavně těsnější řešení.
Člověk by čekal, že tím je problém vyřešen. Jenže… nebyl.
Ve městě auto jelo normálně. Maximálně kolem 70 km/h. Jen jsem měl pocit, že motor na LPG lehce cuká. Ale nic dramatického. Pak přišla opět dálnice. Přes 120 km/h… a PRÁSK! V motoru něco bouchlo, výkon spadl a LPG systém znovu odmítl spolupracovat. Navíc auto začalo střílet do výfuku jak starý rally speciál.
Na benzín? Naprosto bez problémů. Jako by se nic nestalo.
Další podezření padlo na ventily. Po čtyřech letech si stejně zasloužily kontrolu. Seřízení trochu pomohlo – přestalo střílení do výfuku. Jenže LPG pořád nefungovalo správně.
Takže přišla poslední klasická trojice podezřelých: zapalování.
Svíčky byly sice opálené, ale ještě použitelné. Až na jednu maličkost – jedna byla prasklá. To byl ten výbuch na dálnici. Jenže to pořád nebyl hlavní viník.
Tím byla zapalovací cívka.
Po výměně cívky, svíček a kabelů se všechno okamžitě uklidnilo. Motor běží hladce, žádné cukání, žádné střílení do výfuku, výkon zpátky a LPG funguje tak, jak má.
Zajímavé je, že na benzín se závada prakticky neprojevila. Benzínový provoz je mnohem tolerantnější. LPG je naopak citlivější – potřebuje perfektní zapalování. Jakmile je někde slabá jiskra, začne se problém projevovat právě na plynu.
Proto používám svíčky Champion LPG. Jsou odolnější vůči vyšším teplotám spalování plynu. A navíc – Francouz k Francouzovi. Nějaká ta stylová symetrie tam prostě být musí.
A závěr celé téhle mechanické detektivky? 99 % problémů s LPG začíná u zapalování.
Takže pokud auto na plyn zlobí, první kontrola by měla vždy vést na tři věci: cívka, svíčky a kabely. Teprve potom má smysl hledat složitější závady.
Každopádně – po všech těch opravách auto zase jede perfektně. Výkon skvělý, spotřeba nízká, chod motoru klidný. Prostě tak, jak to má být.
A jak už je u těchto příběhů tradicí: auto opět jezdí jako ďábel.