S touhle debilitou skoncujeme jednou pro vždy
TPMS je kapitola sama pro sebe. Tahle naprostá hovadina od strůjců EU mě osobně nasrala tak, že jsem s ní udělal krátký proces. Když jsme si auto koupili, dal jsem do nových kol i tyhle debility. Obchod, který mi měl ventilky předem připravit pro můj vůz, ovšem nic nenastavil ani nepřipravil. Auto se s ventilky odmítalo spojit. Co v takové chvíli dělat? Byl jsem nucen navštívit servis toho obchodu a ventilky reklamovat.
Chvíli bádali, dělali chytrý, že to bude brnkačka to s jejich přístrojem naladit. Jenže nic. Auto muselo na zvedák, dolů všechna kola, zout gumy a všechny nové ventilky museli servisáci – zcela zdarma – vyměnit. Pak znovu nasadit gumy a celé to znovu vyvážit. Práce na dvě hodiny, ovšem v rámci reklamace pěkně zadarmo. Jooo, tahle debilita jménem TPMS není žádná levná blbost.
Tehdy stál každý ventilek asi 1500 Kč. Přístroj na párování s vozem stojí kolem 30 000 Kč. Takže pořídit si ho domů je úplně mimo realitu.
Uběhlo pár let a ventilkům po čase došla baterka, která je zalitá uvnitř a samozřejmě se nedá měnit. Kupovat nové drahé ventilky a zase je nechávat párovat? Ani náhodou. Cena ventilku krát osm kol? To fakt ne.
Zase jsem prolézal fóra Dacia a tam chytráci: „U autorizovaného servisu Dacia stojí ventilek jen 400 Kč.“ No jo, jenže ten, kdo tuhle informaci vypustil do éteru, jaksi zapomněl dodat čekání v servisu, zutí, nazutí a vyvážení kol. Takže ve výsledku vás ten ventilek nevyjde na 400, ale spíš na tisíc a víc.
A protože jste v autorizovaném servisu, připočtěte si ještě jejich pěkně tučnou přirážku. Na konci jste někde kolem 2000 Kč za kolo krát osm kusů. To už je opravdu přespříliš.
Takže jsem si v prosinci řekl dost a ve své Dacii jsem TPMS zlikvidoval jednou provždy. Jak? Rozebrat palubní desku, najít ty dvě dementní diody, které se rozsvítí vždycky, když systém nenajde správná kola, a prostě je odpájet – nebo rovnou vyštípat. A je klid.
Desku zase namontujete zpátky a hotovo. To samé jsem udělal i s diodou „kuře“. Tři diody už z palubní desky letěly. Ještě mě tam serou dvě zelené diody, které svítí, když máte přeřadit nebo podřadit. Myslím, že je čeká stejný osud.
Zato to, co na palubní desce opravdu chybí, je teplota vody v motoru. To je mnohem podstatnější údaj než EU debility.
Ještě jedna zkušenost se systémem TPMS. Jednou jsem ošklivě píchnul zadní pneumatiku. Než celý ten slavný systém zareagoval, ujel jsem asi deset kilometrů, než mi došlo, že auto jede nějak divně. V pneumatice byla díra jak kráva a systém pořád nic.
Až když jsem zastavil a šel se podívat, co se děje, teprve pak nahlásil problém s tlakem. Kolik tlaku vlastně ušlo, to už samozřejmě nevěděl. Naštěstí to byla zadní pneumatika. Kdyby to byla přední, mohlo z toho být pěkné nadělení.
Takže tuhle dementnost jménem TPMS už nechci vidět v žádném svém autě. Zato Čína přišla s mnohem chytřejším řešením. Za nějakých pět stovek koupíte sadu měření tlaku v pneu.
Máte malý palubní displej, kde vidíte všechna kola a tlak v každém z nich. A co víc – čidlo se jednoduše našroubuje místo čepičky VENKU na ventilek. Nemusí se sundávat pneumatika ani nic vyvažovat a čidla si prostě přendáte na ta kola, na kterých zrovna jezdíte.
Navíc se dá kdykoli vyměnit baterie v čidle. Funguje to skvěle a hlavně online. Nepotřebujete žádný drahý párovací přístroj a sami si nastavíte, kdy chcete upozornění na nízký nebo vysoký tlak.
Můžete si nastavit vlastní rozmezí – ne že vám výrobce přesně nadiktuje, jaký tlak musíte mít v pneumatikách. Čidla reagují okamžitě, nemají hodinovou prodlevu jako palubní systém.
Celé je to vlastně jen další způsob, jak z motoristů tahat nekonečné peníze. Bát se STK nebo fízlů opravdu nemusíte. Těm je to ve skutečnosti úplně ukradené. České a čínské ručičky si vždycky poradí, jak věci ochcat. Kdo se ovšem bojí, ten už sere v síni. :-)