Historie DPK & SAHTI
Transformace a umělecká cesta
DPK, rodák z Prahy, prošel v životě fascinující transformací. Původně vystudovaný v technické profesi strojaře, kde se učil vnímat strukturu a řád věcí, postupem času pocítil volání k úplně jiné formě vyjádření – k umění.
Dnes na umělecké scéně působí jako multiinstrumentalista, skladatel a režisér, který ve své práci spojuje technickou disciplínu s bezbřehou fantazií. Jako vášnivý filmař a dokumentarista zasvětil velkou část svého života mapování toho, co zůstává běžnému zraku skryto.
Badatelská činnost a parapsychologie
Již více než tři dekády se hluboce věnuje parapsychologii, studiu starověkého Egypta a pátrání po keltských kořenech naší civilizace. Jeho záběr je však mnohem širší – v jeho hledáčku se pravidelně ocitají nevysvětlené jevy, teorie o mimozemském životě, studium paralelních dimenzí a zapomenuté fenomény Země i hlubokého vesmíru.
Vize a hudební přesah
Jako aktivní podporovatel nezávislých badatelů a projektů zaměřených na alternativní historii věří, že minulost skrývá klíče k naší budoucnosti. Všechny tyto dekády sbírané poznatky, vhledy a mystické prožitky dnes přirozeně a s obrovskou intenzitou přetavuje do své současné hudební tvorby, která tak není pouhým zvukem, ale komplexním duchovním sdělením.
Kořeny v magické krajině
SAHTI čerpá svou inspiraci z magické krajiny Českého středohoří, kde se narodila a kde dodnes vnímá silné propojení s přírodou. V kapele působí jako klíčová spoluautorka hudby i textů, do nichž vkládá hlubokou reflexi svých dlouholetých studií a niterných prožitků.
Expedice za poznáním minulosti
Její srdce patří především egyptologii a keltské spiritualitě, oblastem, které nezkoumá pouze v knihách, ale přímo v terénu. Jako organizátorka expedičních výprav vede zájemce k nejzáhadnějším a historicky nejvýznamnějším místům, kde se minulost doslova dotýká přítomnosti.
Láska k přírodě a duchovní průvodci
Její umělecký pohled se však nespokojí jen s velkými dějinami – s oblibou se věnuje fotografování fauny a flóry (zejména světa hmyzu a motýlů), přičemž její velkou osobní vášní a duchovními průvodci jsou kočky, zvířata, která v mnoha kulturách symbolizují most mezi světy.
Umělecká citlivost
Ve své tvorbě Sahti dokáže mistrně propojit historická fakta s ženskou uměleckou citlivostí. Právě díky tomuto unikátnímu přístupu vnáší do společných projektů onu nezaměnitelnou, osobitou atmosféru, která posluchače a diváky přenáší mimo běžný čas a prostor.
1989–1993 Prenatál muzikanta DPK
DPK - v srpnu roku 1989 si pořídil svou první akustickou kytaru, která tehdy stála 255 Kč. Postupně se začal učit hrát a po několika měsících vytrvalé práce dokázal zahrát první písničky. V té době jej jeho bratr Tonda vyfotografoval širokoúhlým objektivem. Když snímek vyvolali, postava na něm měla díky zkreslení podobu velké hrušky – široké dole a úzké nahoře. Oba to tehdy upřímně rozesmálo. Právě tehdy zazněla věta, která se později stala symbolem začátků: „Až budeš mít jednou svou desku, dej na ni tuhle fotku.“
Tuto myšlenku přijal jako výzvu. Začal postupně skládat vlastní písně, i když první pokusy nebyly jednoduché. Silně jej ovlivňovala folková a country hudba, a proto byly jeho začátky stylově orientovány právě tímto směrem. První nahrávky vznikaly doma na velkém stereofonním kotoučovém magnetofonu za použití dvou mikrofonů. Technické možnosti byly skromné, ale pro první kroky dostačující. V době, kdy ještě nebylo možné běžně vypalovat CD a domácí výroba LP desek nepřipadala v úvahu, vznikaly nahrávky pouze na kazetách. Ty se bohužel časem ztratily a do dnešních dnů se nedochovaly. V paměti zůstal alespoň název první kazety – „Známé hity YH – 1989“, kolekce převzatých českých písní ve stylu folk a country, nahraných jen s jednou kytarou a zpěvem.
Postupně se stále více soustředil na vlastní tvorbu, aby další kazeta obsahovala výhradně autorské skladby. O projekt se začal zajímat i jeho dlouholetý přítel Marek, a tak začali nahrávat společně. Marek se podílel především doprovodnými rytmickými nástroji a přinášel množství nápadů na příběhy písní, které byly následně hudebně zpracovány. Nahrávalo se většinou „na první dobrou“ – bez střihu, s drobnými chybami, ale s autentickou atmosférou. Krátce po novém roce 1990 tak vzniklo album „Poslední vlak“. Inspirací byly časté výlety do přírody, cesty vlakem i pobyty na chatách rodičů. O rok později, v roce 1991, následovala kazeta „Přišel k nám tulák“, jejíž texty už odrážely také zážitky z učňovských let.
V roce 1992 vznikly hned dvě další kazety – „A to pivánko taky…“ a „Sedl si na koleje“. Tvorba nabírala na intenzitě a nahrávání se postupně stávalo nejen koníčkem, ale i skutečnou vášní.
Rok 1993 přinesl výrazný technický posun. Nadšení pro zvuk a experimentování vedlo Tondu k sestrojení vlastního mixážního pultu, který umožnil nahrávat více nástrojů současně a regulovat jejich hlasitost. Postupně přibyly další mikrofony i snímače na kytary, což otevřelo nové možnosti aranžmá. K projektu se přidal také Markův bratr Petr, který přinesl malé přenosné klávesy – první syntezátor. Nabízel jednoduché doprovodné rytmy, basové linky a několik základních klávesových zvuků, ale pro tehdejší tvorbu znamenal zásadní rozšíření hudebního prostoru.
Za těchto podmínek začalo vznikat další album s názvem „Rodná řeka“. Už tehdy se rodila myšlenka vybudovat malé domácí nahrávací studio, kde by bylo možné pracovat s více stopami a kvalitnějším zvukem. Do té doby se nahrávalo pomocí dvou kazetových magnetofonů, což výrazně zhoršovalo výslednou kvalitu. Technologie kazet byla zastaralá – pomalá rychlost pásku přinášela šum a postupnou ztrátu zvukové čistoty. Přesto právě v těchto skromných podmínkách vznikaly první skutečné základy budoucí hudební cesty.
1994–1998 První studio a kapela Aldebaran
Během léta 1994 se spolu s Tondou a Petrem podařilo posunout technické možnosti zase o krok dál. Sehnali starší typy velkých kotoučových magnetofonů s vyšší rychlostí záznamu a několik nových mikrofonů. Zásadním úlovkem byly také velké reproduktorové bedny z klubu, který se rušil v areálu Motorletu (Walter, kdysi významná značka leteckých motorů). Kotoučové magnetofony Tesla B115 nabízely vyšší rychlost pásku, a tedy méně šumu a výrazně lepší kvalitu zvuku než běžné kazetové přístroje. Kotoučové stroje byly sice rozměrnější, ale zvukově kvalitnější. Kazety byly praktičtější a modernější, jejich pomalejší rychlost však přinášela více šumu. Lepší kazetové „decky“ se u nás začaly objevovat až později, problémem však zůstávaly samotné magnetické pásky, které nevydržely mnoho přepisů. Před každým novým nahráváním bylo nutné pásky pečlivě mazat magnetem, aby v nich nezůstaly stopy předchozích záznamů.
Sen o vlastním nahrávacím studiu se postupně měnil ve skutečnost. Chyběl už jen vhodný prostor. Petr tehdy vlastnil ke svému bytu prostorný zděný sklep, ukrytý hluboko v útrobách domu. Sklep byl vyklizen a začala jeho proměna ve skutečné studio. V září 1994 bylo vše připraveno na první nahrávání. Studio dostalo název Pank-Rác.
S novým prostorem přišla i nová energie. Bylo připraveno několik čerstvých písní a přibyly i nové nástroje – elektrická kytara, banjo, které Petr sehnal, basové linky hrané přes syntezátor a doprovodné bicí z rytmického automatu. V těchto podmínkách vzniklo v roce 1994 první legendární album „Dálnice“. Tyto nahrávky se již dochovaly až do doby, kdy se kolem roku 1996 začala objevovat první vypalovaná CD.
V následujícím roce si Petr s Tondou spolu s dalšími založili kapelu KLC, a studio tak začalo ožívat dalšími hudebníky. Roku 1995 vzniklo album „Vrátit se domů“. Na něm se poprvé objevily skutečné bicí nástroje, které byly do studia pořízeny, a Petr mezitím sehnal i baskytaru. Vybavení se postupně profesionalizovalo, přesto stále chyběl modernější nahrávací systém. Už tehdy se začalo uvažovat o přechodu na počítačové nahrávání, které by umožnilo práci s jednotlivými stopami a otevřelo zcela nové možnosti další tvorby.
Jednoho dne za mnou v práci přišel kamarád Miro s otázkou, zda bychom nezkusili něco společně nahrát v našem studiu. Nadšení bylo okamžité. Studio Pank-Rác se v té době rozdělilo na dva směry – Petr s Tondou se naplno věnovali své kapele KLC, zatímco já jsem se po několika zkouškách stal členem kapely Aldebaran, kterou Miro založil společně s Vráťou. Vznikla tak tříčlenná sestava: Miro, Vráťa a já.
Prvním společným počinem bylo album „Bouře“. Šlo o přelomový okamžik – poprvé jsme si mohli vlastní nahrávku vypálit na CD. V té době stála vypalovací mechanika do počítače přibližně 30 000 Kč a jedno prázdné CD kolem 400 Kč. Přesto jsme si připadali jako skuteční profesionálové, kteří drží v ruce své vlastní album.
Krátce po dokončení „Bouře“ Vráťa z kapely odešel, zůstal však v kontaktu a nadále se účastnil některých projektů jako host. Období působení v Aldebaranu bylo mimořádně plodné a tvůrčí. Vznikaly skladby s lehkostí, střídaly se písně se zpívanými texty i instrumentální kompozice. Během krátké existence kapely bylo nahráno celkem pět alb:
1. „Bouře“ (1996)
2. „Země“ (1997) – původní soundtrack k filmu
3. „2010“ (1997) – 2CD
4. „Doom“ (1997) – rarity a nepoužité skladby
5. „Bezstarostnej život“ (1998)
V roce 1997 jsme zatoužili kapelu rozšířit a začít více koncertovat. Přibrali jsme bubeníka Felixe, technicky velmi zdatného a rychlého hráče, a baskytaristu Jirku, kolegu z práce, který překvapil svou muzikálností a schopností zahrát téměř cokoliv. Naděje na koncertní budoucnost však netrvala dlouho. Po několika měsících jsme zůstali opět jen dva. Ve skupině začalo narůstat napětí a spolupráce už nebyla samozřejmá. Miro se nechtěl příliš prezentovat ani veřejně vystupovat, což bylo v začátcích kapely zásadní komplikací.
Roku 1998 jsme pracovali na albu „Bezstarostnej život“. Tvorba však byla náročnější než dříve. Docházela inspirace, texty vznikaly obtížněji a místo radosti se mezi nás začalo vkrádat napětí. Časté debaty nad každým tónem a každým slovem, mnohdy při dlouhých večerech v hospodě, atmosféru ještě více vyostřovaly. Sen o koncertních pódiích se postupně rozplýval. Nakonec přišel nevyhnutelný konec kapely. Hádky a silná ega vedly k rozpadu spolupráce a na čtyři roky jsme spolu přestali komunikovat. Já se poté vrátil zpět ke své sólové tvorbě.
2000–2010 Období sólové dráhy DPK
Po rozpadu kapely Aldebaran toho mnoho nezůstalo. V roce 1998 se každý vydal svou vlastní cestou. Já jsem však měl stále dostatek rozpracovaného materiálu a chuť pokračovat dál. Rok 1999 se nakonec ukázal jako úspěšný. Společně s Tondou a Petrem jsme nahráli album „Neustálé změny 1999“. Název vymyslel můj kamarád Karel, s nímž jsem začal intenzivně spolupracovat nejen na textech, ale i na videoklipech a filmových projektech.
Písně z alba „Neustálé změny“ se dokonce dostaly do vysílání Country rádia, kde jsem měl tehdy známého. Díky jeho podpoře vznikl přibližně hodinový rozhovor doplněný o pět skladeb z alba. Devadesátá léta byla dobou otevřených možností a podobné příležitosti tehdy přicházely s větší lehkostí.
V roce 2000 následovalo další album s názvem „Daleko od všech měst“. Přelom tisíciletí však nepřinesl očekávanou euforii. Naopak – atmosféra doby se promítla i do hudby. Do skladeb se začaly vkrádat melancholie, pochybnosti a určitá deziluze. Představy o novém tisíciletí byly plné očekávání, ale realita působila zvláštně prázdně, bez výrazného směru či nadšení. Tvorba po roce 2000 přicházela obtížněji a s menší lehkostí než dříve.
Rozhodl jsem se proto na čas zpomalit. Opustil jsem hektickou práci u počítačů a vrátil se ke klidnější strojní profesi. Hudba však zůstala trvalou součástí mého života. Touha tvořit a jednou se jí alespoň částečně živit přetrvávala i v období hledání a nejistoty.
V roce 2002 jsem se rozhodl věnovat hudbě naplno a posunout ji na profesionální úroveň. Studio jsem vybavil novou technikou, obklopil se počítači a množstvím hudebních programů. Absence dalších hudebníků mi tentokrát nechyběla – všechny nástroje i aranže jsem byl schopen nahrávat sám, po jednotlivých stopách, čistě digitální cestou.
Uzavřel jsem se do rozestavěného podkrovního studia a celé léto intenzivně pracoval. Část materiálu vznikla už v době kapely Aldebaran, nyní však dostala nový prostor a jasnější směr. Výsledkem bylo album „Tibet“. Překonalo vše, co jsem do té doby vytvořil, a já si uvědomil, že právě tato hudební cesta je mi nejbližší. Propojil jsem prvky folk-pop-rocku s jemnou mystikou a osobní atmosférou. Najednou vše zapadlo na své místo.
Album si rychle našlo své posluchače a setkalo se s velmi pozitivním ohlasem. Zároveň však vyvstala nová otázka – jak dostat tuto hudbu k širšímu publiku. Tvorba byla silná, ale cesta k posluchačům teprve čekala na své objevení.
O rok později vznikl speciální projekt „Open Your Eyes“ – čistě instrumentální album. Chtěl jsem si dopřát svobodu hry bez slov a zároveň si ověřit, kam až mě dovede samotná hudební kompozice. Album sice nezaznamenalo tak výrazný ohlas jako „Tibet“, ale pro mě mělo velký význam. Vybočovalo z předchozí tvorby a otevřelo další možnosti vyjádření.
V následujícím období jsem se seznámil se Zuzanou, která působila v několika kapelách a toužila rozšířit své hudební působení o další projekt, především jako baskytaristka. Nabídl jsem jí spolupráci, a mezi lety 2004–2006 jsme společně nahráli několik písní. Opět jsme pracovali ve studiu Pank-Rác, které zůstávalo důležitým tvůrčím zázemím.
Zuzana následně přišla s myšlenkou, že by si ve studiu mohla nahrát své skladby také její kapela „Sunny Girls“. Společně s Petrem a Tondou jsme souhlasili, a tak jsme se poprvé ocitli v roli zvukařů i pro jiné interprety. Ze „starého“ studia se tak stalo místo, kde se netvořilo jen pro nás samotné, ale i pro další hudebníky.
Roku 2005 vzniklo další autorské album „Mysteria“. Na několika skladbách se podíleli Zuzana, Petr i Tonda. Nahrávání probíhalo ve dvou studiích – Pank-Rác a KK-Kulatý Kraťas Točná. Album bylo postaveno na zhudebněných básních Jaroslava Durycha, jejichž temná a místy až morbidní atmosféra se odrazila i v celkovém vyznění desky. V daném období mi však právě tato nálada byla blízká a přirozeně zapadala do mého tvůrčího rozpoložení.
Koncem roku 2006 se kapela Aldebaran znovu dala dohromady, tentokrát ve dvoučlenné sestavě. Začaly se tak psát dvě paralelní hudební cesty – moje sólová a kapelní. S Aldebaranem jsme se pustili do práce na novém albu „Deset let dlouhý podzim“. Ve stejném roce bylo konečně dokončeno i nové studio KK – Kulatý Kraťas Točná, které nám poskytlo další tvůrčí možnosti.
Své sólové tvorby jsem se však nevzdal. Současně s prací pro kapelu jsem v roce 2008 začal nahrávat projekt „S figurínou“. Šlo o zcela odlišný koncept – s nadsázkou a humorem reflektující svět umělé hmoty kolem nás. Na konci téhož roku vyšlo také album „Sny“, ke kterému vznikl i filmový projekt.
Původním záměrem Aldebaranu bylo vytvořit projekt „Země 2.“. Práce se však nedařila podle představ. Přitom jsem už měl k tomuto projektu natočeno velké množství obrazového materiálu. Bylo mi líto dvouleté úsilí zahodit, a tak během jediného měsíce vzniklo nové album „Sny“, které jsem vydal pod svou hlavičkou. Míra souhlasil, že si celý projekt převezmu. „Země 2.“ tedy nikdy nevznikla, ale její energie se přetavila právě do „Snů“.
Nahrávání alba „Deset let dlouhý podzim“ se nakonec protáhlo na celé čtyři roky. Začátkem roku 2010 jsem jej musel dokončit sám. Míra postupně ztrácel zájem a nespolupracoval. Jednu skladbu jsem dopsal a natočil kompletně sám a sám jsem také doladil finální mix. Jinak by album možná nikdy nespatřilo světlo světa. Oficiální rozpad kapely jsme sice nevyhlásili, ale bylo zřejmé, že Aldebaran znovu upadá do útlumu. Pro Míru hudební období definitivně skončilo. Pro mě však nikoli – muzika byla a zůstala přirozenou součástí mého života.
Současně s dokončením alba Aldebaranu přišla nová vlna inspirace a vzniklo mé další dvojalbum „Příběh draka“. K němu byl natočen i film „Čarodějovy toporné hračky“. Na textech spolupracovaly Drayza a Monika. Cítil jsem, že ženský element by mohl být do budoucna důležitou součástí mé tvorby.
Inspiraci jsem našel na tehdejších stránkách Drayzy, kde mě zaujaly její básně a ilustrace. Oslovil jsem ji s prosbou o možnost zhudebnění jejích textů. Její poezie dokonale zapadala do pohádkového konceptu alba plného draků, bytostí a fantazijních světů. Souhlas jsem obdržel okamžitě a naše spolupráce začala. Z jejích básní jsem vybral dvanáct textů, několik vlastních jsem doplnil a jeden přispěla Monika, která se podílela také na filmu.
Tímto pohádkovým projektem jsem symbolicky uzavřel svou samostatnou autorskou etapu let 1989–2010. Pak jsem objevil Sahti – a tím začala zcela nová hudební sága.
2010–2026
2010–2011 – Ještě během roku 2010 se ke mně přidala SAHTI. Vytvořili jsme autorskou dvojici a začali tvořit i produkovat společně. V listopadu vznikl videoklip k písni „Ohnivá“ a v létě 2011 jsme zahájili nahrávání stejnojmenného alba. Celý rok jsme intenzivně pracovali – vznikaly nové skladby i další klipy. Aldebaran mezitím zůstal zcela nečinný.
Po dokončení alba se však stala nepříjemná věc – ztratily se rozpracované stopy celého projektu. Zůstalo pouze finálně zmixované CD, bez možnosti dalšího zásahu. Když se o rok později řešilo vydání u Supraphonu, nemohli jsme album zremasterovat. K jeho kompletnímu přehrání došlo až v roce 2020.
2012 – Projekt jsme plně zprofesionalizovali. Studio jsme dovybavili novou technikou a začali pracovat na albu „Nunium“. Naše nahrávky začal vydávat Supraphon formou elektronické distribuce. Splnil se nám sen – stali jsme se profesionály. Hudba nás sice neživila úplně, ale začala se stávat stabilní součástí našeho života. Na konci roku jsme absolvovali malé turné po známých místech, koncertovali jsme pouze ve dvou s podporou počítačů. Už tehdy jsme cítili, že tento model má budoucnost.
2013 – Vznikl projekt „Síla energie“. Rozhodli jsme se vytvořit album i film o přírodě, bytí a tajemství planety Země. Natáčeli jsme v terénu i ve studiu KK. Na konci léta jsme ještě realizovali „projekt Aldebaran“ – bez Míry jsme nově a profesionálně přehráli první dvě alba kapely a uspořádali Mystický večer s jejich živým provedením. Další dvě alba už jsme nepředělávali – jejich složitost by znamenala příliš mnoho práce. Aldebaran jsme tím definitivně uzavřeli.
2014 – Na jaře vyšlo album „Síla energie“ a pokračovalo natáčení filmu po různých koutech Čech. Pomáhali nám Tonda, Marek a Radek. Bylo to období plné cestování a tvůrčí radosti.
2015 – Film byl dokončen. Úspěch esotericko-hudebního projektu nás povzbudil k další práci. Začali jsme tvořit album „Návraty“, jehož témata vznikla během jednoho inspirativního večera s Markem a Radkem. Do roka bylo hotovo.
2016 – Album „Návraty“ vyšlo v lednu. Po náročném období nahrávání i filmování přišel zasloužený klid. V mé hlavě se však začal rodit nový projekt – seriál „CESTA“.
2017 – Rozběhlo se natáčení seriálu o tajemných místech Čech. Vznikal dva roky. Současně se zrodila myšlenka „Domácích koncertů“ – místo aby fanoušci jezdili za námi, budeme jezdit my za nimi.
2018 – Myšlenka se proměnila ve skutečnost. Začala šňůra domácích koncertů. Vznikl z nich živý záznam na 2CD, který jsme zveřejnili online. Od tohoto roku pravidelně koncertujeme ve dvoučlenné formaci: DPK – kytary a zpěv, SAHTI – klávesy, zpěv a PC. Občas nás doplňuje Marek. Vyšlo také dvojalbum „Runy“, náš výlet do světa Keltů a tajemna.
2019 – Pokračovali jsme v koncertování i natáčení seriálu „CESTA“. Současně jsme se rozhodli zrekonstruovat alba „Tibet“ a „Ohnivá“. Obě jsme kompletně znovu nahráli pod hlavičkou DPK & SAHTI. V létě jsme natočili koncert v klubu T Praha, který nakonec vyšel pouze jako audio verze.
2020 – Pandemie výrazně omezila koncertování, přesto jsme stihli vydat nově nahrané verze alb „Tibet“ a „Ohnivá“. Plánovaný singl k albu „Kelt“ nakonec nevyšel. Přes zimu jsme připravovali koncert „Inkognito“.
2021 – V lednu jsme koncert „Inkognito“ natočili. Fanoušci si vyžádali velký výběr hitů, a tak jsme všechna alba zremasterovali, místy i přehráli. Vzniklo 4CD „Mágové ohně“ s padesáti skladbami. Postupně jsme vydali i archivní koncerty.
2022 – Koncertování se obnovilo. Natočili jsme velký koncert „Pod Šancí“ a vytvořili vlastní videoarchiv. Naše tvorba se přesunula především na náš web a platformu PeerTube. Začali jsme nahrávat album „Písek a prach“. V říjnu se nám narodil syn, což zpomalilo tempo práce – ale přineslo nový rozměr života.
2023 – Rok věnovaný především rodině. Album „Písek a prach“ vznikalo pomalu, po malých nočních úsecích.
2024 – Na podzim bylo album dokončeno a 19. října slavnostně vydáno. Ke konci roku jsme zahájili práci na instrumentálním projektu „Matka Země a otec Slunce“. Původně měl být doprovázen sci-fi knihou, ale od literární části jsme nakonec ustoupili.
2025 – Dokončujeme druhou polovinu alba „Matka Země a otec Slunce“. Při psaní krátkých příběhů ke skladbám jsme si uvědomili, že vzniká scénář k novému filmu. Projekt tak přerostl do další filmové tvorby. Album je před dokončením a na jaře chystáme nové natáčení. Hudba a film se opět spojily v jednu silnou tvůrčí energii.
